Sbíráte takřka dva body na zápas. Jak si zatím v sezoně po osobní stránce libujete?
Není to špatné. Na začátku mi to tam padalo, pak přišel trošku útlum. Samozřejmě to může být lepší, ale jsem za ty body rád. Hlavně je to zásluha mého týmu a mých spoluhráčů z lajny, že mi to připravují nebo zakončují moje akce.

Měl jste radost, když se v létě definitivně rozhodlo, že se do týmu vrátí Adrien Bartovič a budete spolu moci znovu hrát?
Jasně, s Bártem se známe odmala a dá se říct, že jsme spolu vyrůstali. Po tom, čím jsem prošel, jsem byl hlavně rád, že může hokej hrát. A to, jak mu to jde, je obdivuhodné. Je to skvělý hokejista a jsem rád, že nám to šlape.

Můžete popsat vaši chemii a vaše úlohy na ledě?
Úlohy máme všelijaké. Jak dopředu, abychom bodovali, ale i dozadu. Myslím si, že se tak střídáme, občas dává góly on a občas já. Prostě si v situacích vyhovíme a víme o sobě, kde se ten druhý pohybuje.

Jako třetí hráč s vámi často nastupuje Adam Němec, kapitán reprezentační sedmnáctky. Obecně ale máte v Liberci tradičně mladý tým. Radíte méně zkušeným spoluhráčům?
Ano, Adam je taky gólový, neskutečný hokejista a taky si spolu vyhovíme. Jak říkáte, my hrajeme vždycky hodně mladý tým. Občas, když to nešlape, tak v šatně klukům něco řeknu, ale hlavně se jím snažím být nápomocný, jak na střídačce, tak mimo led. Myslím si, že se s tím zatím pasují dobře.

V minulé sezoně jste se vrátil do Liberce po zdravotních problémech. Už pro vás byla velmi dobrá, ale cítíte se letos zase o něco lépe?
Samozřejmě, minulý rok to pro mě bylo těžší. Vracel jsem se po operaci. Tenhle rok jsem měl přípravu s áčkem, takže cítím, že jsem zesílil a zrychlil, ale pořád je tam prostor pro zlepšení. Máte ale pravdu, že začátek téhle sezony je určitě lepší, než byl začátek té minulé.

Navíc jste i podepsal v Liberci profesionální smlouvu. Je to pro vás velké povzbuzení?
Stoprocentně. Je to takový menší splněný sen. Kvůli tomu člověk hraje, aby dostával smlouvy, aby se posouval dál a propracoval se co nejrychleji do chlapského hokeje a do extraligy.

Na kontě máte dva zápasy v mužském áčku. Jakou vám dali trenéři zpětnou vazbu, v čem byste se měl zlepšit, aby těch startů přibývalo?
Teď je pro mě hlavním úkolem asi to, že jakmile jdu nahoru, abych si hlavně věřil. Abych hrál stejně jako v juniorce, oboustranný hokej dopředu i dozadu. Taky abych se víc cpal do brány a využíval svoji výšku.

Chcete ještě zesílit?
Samozřejmě, na tu svoji výšku potřebuju ještě trošičku zesílit a zrychlit. Když se mi to povede, tak si myslím, že budu zajímavý.

Jakou jste si odnesl zkušenost z prvních startů v seniorské extralize?
První zápas jsem hrál v Olomouci a řekl bych, že to bylo docela dobré. Ani jsem neměl trému a docela jsem se i držel na puku, jakmile jsem byl na ledě. Pak jsme hráli v Hradci Králové, kde to byl trošičku jiný fofr. Taky jsem nehrál moc, ale ta zkušenost je k nezaplacení. Člověk vidí, na čem musí zapracovat a že extraliga je opravdu jedna z nejlepších soutěží v Evropě. Bylo to pro mě jenom povzbuzení do další práce, aby těch startů přibývalo víc.

I kvůli zdravotním komplikacím vám nevyšla zámořská cesta. Je příjemné vidět, že se vám otevřela ta domácí?
Určitě. Řekl bych, že ta zámořská cesta byla právě hodně ovlivněná zraněním a kdybych neměl druhou operaci, tak bych tam nejspíš zůstal. I v Česku ale vede cesta a pokud bych se dostal do extraligy, bylo by to neskutečné.

Foto: Jan Běhounek, janbehounek.cz